AKTUALIZACE: 29.5.2026

Publikováno: 17.9.2025

Rubrika: Reportáž z akce / Hory - vrcholy

Region: Česká republika • Destinace: mimo destinaci

PŘECHOD KRKONOŠ

Na přechod Krkonoš si troufnou děti i pokročilí dospělí, jako my.

“Zkusíme třeba zase přejít Krkonoše normálně s batohama. S dětmi to byly před lety pěkný dovolený a s “klubem” jsme to ještě nezkoušeli...” Tak nějak by mohl začínat román o našem jednom letošním vícedenním dobrodružství, které bychm mohli označit za nejsilnější zážitek letošního léta. A že by tento náš „výlet“ třeba na nějaký zajímavý román vydal…. Ale pěkně popořádku:

Foto: Zdena Ušáková

Přechod Krkonoš - naše výprava ještě plná energie na startu na Pomezních boudách.

TÝDEN V NAŠICH NEJVYŠŠÍCH HORÁCH

Během léta jsme jako Odbor KČT Benešov nad Ploučnicí absolvovali téměř týdenní pobyt v Janských lázních v Krkonoších, odkud jsme dělali výlety do okolní krajiny. Mimo jiné jsme podnikli výstup na Sněžku - lanovku nahoru a po svých dolů. Krkonoše s manželkou milujeme a i ostatní členové naší bandy si tento pobyt užívali.

Když během podzimu minulého roku přišla na přetřes otázka “Co v létě?”, variant bylo hned několik. Padaly návrhy na pobyt na Šumavě či jinde, ale také právě třeba ono “ Zkusíme třeba zase přejít Krkonoše normálně s batohama”. Slovo dalo slovo a začalo se plánovat. Zvolili jsme pobyt na Šumavě v srpnu a Krkonoše v červenci. Nakonec byla ke Krkonoším zvolena 3 denní varianta s přenocováním v boudách. Celková délka trasy, kterou jsme chtěli ujít (poměr “něco vidět” a “nezničit se”) se ustálila na 50 km. Vzhledem k časovým možnostem pak provedení od 21. 7. 2025 do 23. 7. 2025. Program vypadal následovně:

1. den - přesun vozidly na start na Pomezních Boudách, následně bouda Jelenka, Svorová hora, Sněžka, Luční bouda (přenocování)
2. den - Cesta Česko-polského přátelství, Petrovka, Mužské kameny, Černé sedlo, Vysoké kolo, Labská bouda (přenocování - kdo chtěl, zašel si ještě na Pančavský vodopád)
3. den - Pramen Labe, Krakonošova snídaně, Mumlavský vodopád, Harrachov.

Obrovskou neznámou bylo samozřejmě počasí, kdy Krkonoše umí překvapit samozřejmě vždy, ale jak se blížil termín akce, předpovědi počasí byly tajemné jako hrad v Karpatech.

Ale co - tak jsme to vymysleli a tak to prostě i udělali. Po příjezdu na Pomezní Boudy nás mile překvapilo sluníčko a příslib, že by to snad mohlo chvilku vydržet. Tak jsme si udělali jedno pěkné foto a hurá do kopce. Kdo zná profil této trasy, dá mi jistě za pravdu, že Sněžka od Pomezních Bud není zadarmo a ony stovky výškových metrů a batohy s vybavením na několik dní dají zabrat.

Ale i přes věkově pestré složení týmu (od 11 do 75 let) jsme to na Sněžku nakonec všichni zvládli, ačkoliv se občas někdo kochal krajinou podezřele dlouho :-) . Na Sněžce bylo nádherně - co vám budu povídat. Extrémní davy lidí, kterými nám stále vyhrožují v televizi, se asi někde zasekly a ačkoliv jsme zde nebyli sami, užili jsme si těch pár chvil zde.

NIKDY NEPODCEŇUJTE POČASÍ V HORÁCH!

Počasí ale začalo naznačovat, že všechno dobré jednou končí… Tak jsme se vydali k Luční boudě, kde jsme měli sjednáno ubytování. Došli jsme tam právě včas - jen několik málo minut po našem příchodu začalo pršet, a to tak, že jsem tolik vody najednou snad nikdy neviděl. Ubytování ale bylo skvělé a zasloužená večeře taky.

V noci jsme pak nabrali sil a druhý den jsme opět byli v plné síle připraveni na kilometrážně nejdelší úsek. Po dokonalé snídani jsme vyšli ven a v prvních minutách vzdorovali dešti a následně mlze. Ale jako v jedné pohádce - vše se nakonec v dobré obrátilo a ačkoliv nebylo vysloveně slunečno, alespoň nepršelo a i mlha se zvedla.

Užívali jsme si nádherná panoramata a skoro prázdné cesty Krkonošemi. Cestu někteří z nás znali již z dřívějších dob, ale stále a znovu člověk žasne nad krásou a majestátností matky přírody. Ostatně spíše nežli slovní popis Vás odkážu na fotopřílohu článku. Po příchodu na Labskou boudu se ještě někteří z nás vydali k Pančavskému vodopádu a Prameni Labe. Akorát s příchodem zpět na Labskou boudu začalo pršet jako v americkém filmu. Po sprše, večeři a dopovězení si toho, co jsme si po cestě říci nestihli jsme opět ulehli k zaslouženému spánku.

Třetí a poslední den byl ve znamení přiblížení se k Harrachovu. Po krátkých zastávkách na Krakonošově snídani a u Mumlavského vodopádu jsme zdárně došli k cíli. Zde jsme se rozdělili na 2 skupiny - jedna se vydala autem pro ostatní auta zpět na Pomezky (toto jedno jsme si zde nechali právě z tohoto důvodu) a druhá skupina měla asi 2 hodinky čas na jídlo a procházku. Po setkání obou skupin jsme odjeli z Krkonoš domů.

Co říci závěrem? - 19 účastníků, 3 dny, okolo 50 km, já 16 kg batoh (nesl jsem i věci dětem plus něco navíc), slunce, voda, teplo, zima - skvělá parta a mnoho krásných zážitků. Doporučuji všem, kdo takto naše nejvyšší hory ještě nezažil, ať to při první příležitosti napraví.

Fotografie k článku:

Foto: Zdena Ušáková

Přechod Krkonoš - naše výprava ještě plná energie na startu na Pomezních boudách.

Foto: Zdena Ušáková

Přechod Krkonoš se samozřejmě neobejde bez výstupu na Sněžku. Jako členové Klubu českých turistů samozřejmě po svých.

Foto: Zdena Ušáková

Přechod Krkonoš - nebylo to zadarmo, ale hory nás odměnily nádhernými výhledy na Krkonoše.

Foto: Zdena Ušáková

Přechod Krkonoš - Klub českých turistů z Benešova nad Ploučnicí dorazil na Luční boudu těsně před průtrží mračen.

Foto: Zdena Ušáková

Přechod Krkonoš - a zase výhledy, tentokráte na naši (a polskou) nejvyšší horu. Po zástupech turistů nikde ani stopy. Asi je odradilo nevyzpytatelné počasí.

Foto: Zdena Ušáková

Přechod Krkonoš - počítáme: jeden dva... sedmnáct. Nikdo se neztratil v mlze.

Foto: Zdena Ušáková

Přechod Krkonoš - hraniční patník posloužil jako sedátko pro odpočinek. A taky k obdivování kosodřeviny, na kterou v naší domovině nenarazíme.

Foto: Zdena Ušáková

Přechod hřebene Krkonoš umožňuje výhledy na českou i polskou stranu. Musíte mít ale štísko na počasí.

Foto: Zdena Ušáková

Přechod Krkonoš rozhodně nedoporučujeme podniknout ani v létě jen v tričku s krátkým rukávem, i když předpověď vypadá lákavě. My to už známe a tak jsme se nenechali zaskočit.

Foto: Zdena Ušáková

Přechod Krkonoš - Špindler nemá jen mlýn, ale i boudu.

Foto: Zdena Ušáková

Přechod Krkonoš - Krkonošské chodníky jsou díky správě národního parku v dobrém stavu.

Foto: Zdena Ušáková

Přechod Krkonoš - pár dní bez mobilu a počítače dokonce i děti přežily.

Foto: Zdena Ušáková

Přechod Krkonoš - u pramene Labe. To teče z Krkonoš až k nám. Zkusíme po vodě poslat list, za jak dlouho doputuje do Děčína?

Foto: Zdena Ušáková

Přechod Krkonoš. Prořídli jsme? Ale ne, jen jsme se na chvilku vydali jinými cestami. Všichni jsme si užili naše „velehody“ ve zdraví. Právě jsme absolvovali nejsilnější zážitek letošního léta. P.S. Přijeďte k nám do Benešova na pochod Benešovská rokle, který pořádáme v září!

---