Autor článku:

Karel Veselý

PROFIL

NAŠE TIPY:

Pozvánky na akce v Ústeckém a Karlovarském kraji

Turistická informační centra Ústeckého kraje

AKTUALIZACE: 18.1.2026

Publikováno: 19.2.2023

Rubrika: Hory - vrcholy

Region: Zahraničí - svět • Destinace: Saské Švýcarsko

ZIMNÍ VÝPRAVA NA WINTERBERG

Druhý nejvyšší bod Saského Švýcarska mimo sezónu.

Vlastně ani nevím, co mě vytáhlo ven v ten nepěkný zimní den. Možná to, že jsem čtenářům Turistického magazínu slíbil ukázat, jak to vypadá na nejvyšším místě pravobřežní části Saského Švýcarska. Tím pravým břehem se myslí vše, co se nachází na východ od kaňonu řeky Labe. To místo se jmenuje Großer Winterberg, čili Velká Zimní hora a nachází se kousek za státní hranicí zhruba v polovině vzdálenosti mezi Pravčickou bránou a pěknou vesničkou Schmilka.

Foto: Karel Veselý

Byl mlhavý den na konci ledna, v kaňonu řeky Labe nebylo po sněhu ani památky. Při cestě z Hřenska do Schmilky jsem si říkal „už abych to měl za sebou“.

Divné je, že z české strany neexistuje na Großer Winterberg žádná turistická stezka, přestože na německé straně turistické trasy přímo lížou státní hranici. Taková stezka vedená například přes Malinový důl, který v nedávné minulosti proslul jako ohnisko velkého požáru v oblasti Národního parku, by jistě byla snadno realizovatelná a výrazně by prospěla rozvoji turisticky v okolí Hřenska. Rozhodně bych se za ni přimlouval.

Abych se tedy dostal na Großer Winterberg, musel jsem absolvovat poměrně nepříjemný dvoukilometrový úsek podél dost frekventované silnice z Hřenska do vesničky Schmilka. Možná lepší by bylo jet do zastávky Schmilka vlakem a pak přívozem se dostat přes řeku, což ale také není nikterak pohodlné řešení.

Ze Schmilky už to jde radostně a dobře lesem mezi skalami stále vzhůru. Labský kaňon opouštím po žluté turistické trase Wachberg - Lilienstein, což je parádní stezka vedoucí částečně souběžně se slavnou trasou Malerveg (Malířská cesta). K Winterbergu je ale třeba včas odbočit po červené značce, k čemuž se nabízejí ve vrcholové pasáži dvě možnosti.

Na samém vrcholu Großer Winterbergu, tedy na kótě 556 metrů nad mořem, se přede mnou z mlhy vynořil stylový horský hotel s rozhlednou, která asi v zimě nefunguje, protože nikde nebylo ani živáčka. Na rozhlednu se prý lze dostat v době od dubna do října za půl eura. Přes letní sezónu tu funguje i restaurace, která je vyhlášená tím, že vaří z regionálních surovin. No, docela bych okusil, co se dá uvařit z jehličí, šišek a kaštanů.

Jak se snažím naznačit, pokud vás neuspokojí toulky tichým zimním lesem a očekáváte více turistického komfortu, vypravte se na Großer Winterberg raději někdy v létě. To tady kromě hotelu a rozhledny funguje i samoobslužné turistické informační centrum v tzv. ledovém domku, který před rekonstrukcí sloužil jako spižírna turistického hotelu. Budete se ale muset smířit s tím, že tu bude určitě hojně lidu.

Kvůli mlhavému počasí jsem si výhledů neužil a brzy jsem se vydal po červené turistické trase zpět do Schmilky, kde ještě bylo možné nasávat atmosféru Vánoc. Ale jinak byste si to mohli z Großer Winterbergu střihnout po značených stezkách nádhernými skalními pasážemi třeba až do Křinického údolí nebo směrem k masivu Schrammsteine a pak do lázeňského městečka Bad Schandau.

Tak jsem vám ukázal druhé nejvyšší místo celého Saského Švýcarska. Tím úplně nejvyšším je stolová hora Großer Zschirnstein s nadmořskou výškou 560,3 m. Ta stojí na opačné straně Labského kaňonu, kam se vypravíme někdy příště, protože je to jedno z nejkrásnějších vyhlídkových míst v oblasti Labských pískovců.

Fotografie k článku:

Foto: Karel Veselý

Byl mlhavý den na konci ledna, v kaňonu řeky Labe nebylo po sněhu ani památky. Při cestě z Hřenska do Schmilky jsem si říkal „už abych to měl za sebou“.

Stezka ze Schmilky na Großer Winterberg - Saské Švýcarsko

Foto: Karel Veselý

Je vidět, že Stezku ze Schmilky na Großer Winterberg, kterou vybudovali před staletími, nikdo moc neudržuje.

Stezka na Großer Winterberg v zimě (Saské Švýcarsko)

Foto: Karel Veselý

V údolí u řeky ani známka po sněhu, ale s přibývající výškou začalo být bílo a sníh křupal pod osamělými kroky. Nikde ani živáčka. Bylo to očisťující a až doma večer jsem zjistil, že mám po náročném výstupu namožené koleno.

Foto: Karel Veselý

Najednou se ze zimního lesa vynořil liduprázdný horský hotel. Známka toho, že jsem na vrcholu hory Großer Winterberg.

Foto: Karel Veselý

Historie turistického horského hotelu na Großer Winterbergu v Saském Švýcarsku sahá do roku 1846.

Foto: Karel Veselý

Hora Großer Winterberg je strategickou turistickou křižovatkou, ze které se můžete po značených stezkách vydat skoro do všech směrů, jen do Českého Švýcarska ne. A to je s podivem, protože hranice je vzdálena ani ne půl kilometru. Tady jsem na trase Malerweg, což je páteřní turistická magistrála propojující nejzajímavější místa Saského Švýcarska.

Infocentrum Eishaus - Großer Winrerberg.

Foto: Karel Veselý

Jedna z atrakcí na Großer Winterbergu je Eishaus – Ledový domek. Název pochází od toho, že se tu v ledu uchovávaly zásoby pro hotelovou kuchyni. Po rekonstrukci objekt slouží jako samoobslužné infocentrum národního parku Saské Švýcarsko.

Foto: Karel Veselý

S vodou to na pískovcové hoře Großer Winterberg není žádná sláva. Stalo se, že v minulosti hotel vyhořel a proto byla u něj vybudována požární nádrž.

Foto: Karel Veselý

Sníh na Großer Winterbergu.

Foto: Karel Veselý

Stopy kolem vyhlídky Kiphorn u Großer Winterbergu naznačují, že občas sem někdo zavítá i v zimě.

Cesta z Großer Winterbergu do Schmilky - Saské Švýcarsko

Foto: Karel Veselý

Jak cesta z Großer Winterbergu klesá do Schmilky, postupně ubývá sněhu.

Foto: Karel Veselý

Schmilka je malinká a moc hezká vesnička, zakousnutá v jednom z bočních údolíček Labského Kaňonu. Prochází tudy několik turistických tras včetně slavné Malerweg.

Foto: Karel Veselý

Do Schmilky se můžete dostat od Děčína i vlakem. Jezdí tudy Dráha národního parku. Je ale potřeba si vzít eura na zaplacení přívozu, protože zastávka železnice je za řekou.