Autor článku:

Karel Veselý

PROFIL

NAŠE TIPY:

Pozvánky na akce v Ústeckém a Karlovarském kraji

Turistická informační centra Ústeckého kraje

AKTUALIZACE: 7.1.2026

Publikováno: 05.11.2023

Rubrika: Reportáž z akce / Přírodní zajímavost

Region: Zahraničí - svět • Destinace: Saské Švýcarsko

HERKULOVY SLOUPY - HERKULESSÄULE

Skalní město u Bielatalu v Saském Švýcarsku.

Barvy podzimu opět výrazně zkrášlily šeď skal a proto jsem s radostí přivítal nabídku průvodce a kamaráda Andrease z Drážďan, že naši děčínskou skupinu Klubu českých turistů provede malebným údolím říčky Biela a ukáže nám jednu z největších atrakcí Saského Švýcarska, které se říká Herkulovy sloupy - Herkulessäule.

Herkulovy sloupy (Herkulessäule) - Saské Švýcarsko (Labské pískovce)

Foto: Karel Veselý

„Schauen Sie, da sind sie, Herkulessäule!“ říká náš průvodce Andreas a ukazuje nám jeden z divů Saského Švýcarska - Herkulovy sloupy.

Je 1. listopad a my se vydáváme z Ostrova skalnatým údolím směrem k Bielatalu, šli stále dál cestou Lattenveg a došli k Schwedenhohe a Herkulovým sloupům. Skalní město plné pískovcových věží, pseudokrasových jeskyní a báječných vyhlídek, z nichž některé nabízely pohled až k Děčínskému Sněžníku.

Turisticky nejdůležitějším místem v této lokalitě je Ottomühle (Otův mlýn), což je křižovatka značených turistických tras, z nichž jedna je krásnější, než druhá. A všude kolem bezpočet zpřístupněných přírodních zajímavostí, které mají jednoho společného jmenovatele - pískovec. A to vám řeknu, to je něco pro fotografy krajináře.

Na kole se sem cykloturista může přijet od Sněžníku buď přes Ostrov nebo přes obec Rosenthal. Kdyby údolím sjížděl stále dolů, dostane se až k pevnosti Königstein a na Labskou cyklostezku. Přes Ottomühle prochází též lesní stezka Forststeig, což je druhá nejzajímavější dálková trasa procházející Saským Švýcarskem (vedle trasy Malerweg). Tu vřele doporučuje i náš průvodce Andreas v jiném článku Turistického magazínu (viz odkaz pod článkem).

Chceme vidět hlavně Herkulovy sloupy, vlastně všechno, co s bájným Herkulem tady nějak souvisí. A tak záhy přecházíme na žlutou trasu, osvěžujeme se u Herkulova pramene a u Herkulovy hlavy vcházíme do skalní skalního městečka Herkulovy stěny (Herkuleswand) plného schodišť a žebříků. Rozhodně nic bezbariérového.

Protože jsme se vybavili čelovkami, můžeme si prohlédnout jeskyně, které vznikly řícením skalních bloků. Jedna se jmenuje, jak jinak, Herkulova jeskyně, další Ledová díra, Švédská jeskyně a tak dále. Kdybychom měli lana a jistící pomůcky, mohli bychom vyzkoušet i některou z lezeckých výzev, ale to už necháme mladším.

Náhle Andreas ukazuje prstem se slovy „Schauen Sie, da sind sie, Herkulessäule!“, a my s obdivem přistupujeme k tomuto podivuhodnému výtvoru, kde příroda úspěšně vzdoruje zemské přitažlivosti a dává lekci statikům, aby se poučili, jak se mají projektovat vysoké a štíhlé stavby, které přetrvají tisíciletí. Malý a Velký Herkulův sloup v Labských pískovcích jsou zrovna takové! Vydáváme se na vyhlídku, abychom si je mohli prohlédnout pěkně z blízka (viz fotografie).

Pak už přichází čas k návratu. Cestou okruhem na Granzplatte . Našlapali jsme celkem 16 kilometrů, což je jen malý kousek z celkové délky žluté lesní stezky, která má celkem 105 km. Něco mi říká, že při dobrém zdraví se po ní v příštím roce asi vydám.

Fotografie k článku:

Foto: Karel Veselý

„Schauen Sie, da sind sie, Herkulessäule!“ říká náš průvodce Andreas a ukazuje nám jeden z divů Saského Švýcarska - Herkulovy sloupy.

Foto: Karel Veselý

Turistický rozcestník v údolí říčky Biela napovídá, kolik zajímavostí v okolí tady může člověk vidět. My chceme samozřejmě Ottomühle a hlavně Herkulovy sloupy. Není od věci si všimnout, že v německém příhraničí nemají problém udělat dvojjazyčnou navigaci pro turisty.

Foto: Karel Veselý

V oblasti Herkulových stěn si připadáme skoro jako v Tiských stěnách, což je vlastně hned vedle za hranicí.

Schwedenhöhle - Švédská jeskyně - Saské Švýcarsko

Foto: Karel Veselý

Zvětráváním skal postupně dochází k jejich řícení, což v některých případech může vytvořit různé jeskyňky a prolézačky. Tady jsme u Švédské jeskyně. Její název asi pochází s dob třicetileté války, kdy tímto územím přicházela do Čech švédská vojska, která pak přes Krušné hory utíkala zpátky.

Schwedenhöhle - Švédská jeskyně v Saském Švýcarsku

Foto: Karel Veselý

Svítilna nebo čelovka by měla patřit do standardní výbavy každého turisty. Nikdy nevíte, kdy se vám může hodit.

Foto: Karel Veselý

Stezky ve skalách v údolí říčky Biela u Bielatalu (údolí Bělé) po sezóně osiří, a to je právě ta správná chvíle, kdy si to tady můžete vychutnat, aniž byste se museli prodírat davy turistů.

Kamenný turistický rozcestník v Bielatalu.

Foto: Karel Veselý

Oblast Bielatalu přitahuje výletníky už od dob romantismu. Svědčí o tom staré kamenné rozcestníky.

Turistický rozcestník Lesní stezky (Forststeig) u Ottomühle v Bielatalu.

Foto: Karel Veselý

Kolem Ottomühle vede nová lesní stezka Forststeig, která je v terénu značena svislým žlutým pruhem. Její autoři se snaží návštěvníkům ukázat i dosud skrytá místa v levobřežní části Saského Švýcarska.

Foto: Karel Veselý

Představte si, že jsme vlastně na dně prehistorického moře, jehož písečné sedimenty se stmelily v kámen a nyní se opět rozpadají v písek.

Foto: Karel Veselý

A jsme tady, to jsou ty slavné Herkulovy sloupy, které nesmí chybět v žádném prospektu Saského Švýcarska!

Foto: Karel Veselý

Z vyhlídky si Herkulovy sloupy u Bielatalu můžeme prohlédnout pěkně detailně.

Děčínští turisté ve skalách u Bielatalu - Saské Švýcarsko.

Foto: Karel Veselý

Na vyhlídku vede žebříček skalní rozsedlinou. Toho využíváme k pořízení netradičního skupinového fota: členové Klubu českých turistů z Děčína vertikálně. Úplně dole v oranžové bundě je náš dnešní průvodce Andreas Ochlich.

Foto: Karel Veselý

Tohle se mi fakt povedlo, že? Skalní věže nad údolím říčky Biela s Děčínským Sněžníkem v pozadí. A to vše v živých barvách nastávajícího podzimu!

Herkules Quelle (Herkulův pramen) v Bielatalu.

Foto: Karel Veselý

U Herkulova pramene (Herkules Quelle) cedule praví: Tento pramen se v průběhu 19. století často přejmenoval například na Domovní pramen nebo Sofiin pramen. V roce 1913 byl vybaven čerpací stanicí s podzemní nádrží, aby jeho voda mohla být přivedena do sanatoria Bad Gotleuba kvůli zásobování pitnou vodou. Zařízení bylo odstaveno v roce 1998, demontáž a renaturace proběhla roku 2011.