ZIMNÍ VÝPRAVA NA WINTERBERG

Druhý nejvyšší bod Saského Švýcarska mimo sezónu.

Vlastně ani nevím, co mě vytáhlo ven v ten nepěkný zimní den. Možná to, že jsem čtenářům Turistického magazínu slíbil ukázat, jak to vypadá na nejvyšším místě pravobřežní části Saského Švýcarska. Tím pravým břehem se myslí vše, co se nachází na východ od kaňonu řeky Labe. To místo se jmenuje Großer Winterberg, čili Velká Zimní hora a nachází se kousek za státní hranicí zhruba v polovině vzdálenosti mezi Pravčickou bránou a pěknou vesničkou Schmilka.

Foto: Karel Veselý

Byl mlhavý den na konci ledna, v kaňonu řeky Labe nebylo po sněhu ani památky. Při cestě z Hřenska do Schmilky jsem si říkal „už abych to měl za sebou“.

Divné je, že z české strany neexistuje na Großer Winterberg žádná turistická stezka, přestože na německé straně turistické trasy přímo lížou státní hranici. Taková stezka vedená například přes Malinový důl, který v nedávné minulosti proslul jako ohnisko velkého požáru v oblasti Národního parku, by jistě byla snadno realizovatelná a výrazně by prospěla rozvoji turisticky v okolí Hřenska. Rozhodně bych se za ni přimlouval.

Abych se tedy dostal na Großer Winterberg, musel jsem absolvovat poměrně nepříjemný dvoukilometrový úsek podél dost frekventované silnice z Hřenska do vesničky Schmilka. Možná lepší by bylo jet do zastávky Schmilka vlakem a pak přívozem se dostat přes řeku, což ale také není nikterak pohodlné řešení.

Ze Schmilky už to jde radostně a dobře lesem mezi skalami stále vzhůru. Labský kaňon opouštím po žluté turistické trase Wachberg - Lilienstein, což je parádní stezka vedoucí částečně souběžně se slavnou trasou Malerveg (Malířská cesta). K Winterbergu je ale třeba včas odbočit po červené značce, k čemuž se nabízejí ve vrcholové pasáži dvě možnosti.

Na samém vrcholu Großer Winterbergu, tedy na kótě 556 metrů nad mořem, se přede mnou z mlhy vynořil stylový horský hotel s rozhlednou, která asi v zimě nefunguje, protože nikde nebylo ani živáčka. Na rozhlednu se prý lze dostat v době od dubna do října za půl eura. Přes letní sezónu tu funguje i restaurace, která je vyhlášená tím, že vaří z regionálních surovin. No, docela bych okusil, co se dá uvařit z jehličí, šišek a kaštanů.

Jak se snažím naznačit, pokud vás neuspokojí toulky tichým zimním lesem a očekáváte více turistického komfortu, vypravte se na Großer Winterberg raději někdy v létě. To tady kromě hotelu a rozhledny funguje i samoobslužné turistické informační centrum v tzv. ledovém domku, který před rekonstrukcí sloužil jako spižírna turistického hotelu. Budete se ale muset smířit s tím, že tu bude určitě hojně lidu.

Kvůli mlhavému počasí jsem si výhledů neužil a brzy jsem se vydal po červené turistické trase zpět do Schmilky, kde ještě bylo možné nasávat atmosféru Vánoc. Ale jinak byste si to mohli z Großer Winterbergu střihnout po značených stezkách nádhernými skalními pasážemi třeba až do Křinického údolí nebo směrem k masivu Schrammsteine a pak do lázeňského městečka Bad Schandau.

Tak jsem vám ukázal druhé nejvyšší místo celého Saského Švýcarska. Tím úplně nejvyšším je stolová hora Großer Zschirnstein s nadmořskou výškou 560,3 m. Ta stojí na opačné straně Labského kaňonu, kam se vypravíme někdy příště, protože je to jedno z nejkrásnějších vyhlídkových míst v oblasti Labských pískovců.