AKTUALIZACE: 8.12.2025

Publikováno: 23.2.2025

Rubrika: Reportáž z akce / Hory - vrcholy

Region: Zahraničí - svět • Destinace: Saské Švýcarsko

NA GROßER ZSCHIRNSTEINU SE PODÁVALA SNÍDANĚ

Reportáž z noční výpravy na největší stolovou horu Saského Švýcarska.

Jsou turistické zážitky, na které se nezapomíná. Mezi takové nepochybně patří vskutku svérázný přeshraniční výlet z Maxiček na Großer Zschirnstein v Saském Švýcarsku, který pořádal Klub českých turistů z Děčína v sobotu 22. února 2025. Protože jsem tentokráte patřil mezi přímé účastníky, rád se slovem i obrazem podělím o vlastní zkušenost.

Foto: Martin Zíka

S dalšími přáteli, kteří na vrchol Großer Zschirnsteinu dorazili z německé strany, nás bylo v únoru 2025 třicet a jeden hafan.

Podávat snídani při východu slunce na vrcholu sněhem zaváté pískovcové hory vymyslel kamarád Andreas z Drážďan. Poprvé to s několika nadšenci vyzkoušel v polovině února 2024. Jejich barvité vyprávění bylo natolik přesvědčivé, že jsem se to o rok později rozhodl podniknout též, i když vstávání ve dvě hodiny ráno do mrazivé noci kvůli výletu mi přijde dost šílený nápad.

RANNÍ PTÁČE PRO SNÍDANI SKÁČE

Sraz účastníků akce je ve 4.30 hodin na Maxičkách u Děčína..., oznamovala pozvánka otištěná v kalendáři turistických akcí. Což nejen pro mne, ale i řadu dalších příznivců zimní turistiky obnášelo vyrazit na start mnohem dříve. Na točně autobusu na Maxičkách se totiž nesešli jen Děčíňáci, ale třeba i turisté ze Cvikova, Varnsdorfu, Rumburku, Dolní Poustevny a řady dalších míst. Na cestu lesem mrazivou nocí se při svitu hvězd a čelovek vydalo dvacet sedm lidí a jeden pes. Ten si noční dohled nad smečkou očividně užíval.

NA ZSCHIRNSTEIN DIRETISIMOU

Zledovatělá cesta byla docela uklouzaná. Tu a tam se někdo odporoučel k zemi, což se naštěstí obešlo bez úrazů. Trochu se i bloudilo, ale s tím se počítá. Vůdce Andreas totiž málokdy chodí po značených turistických trasách a i tentokráte nás k vrcholu Großer Zschirnsteinu vedl po strmých lesních stezkách, na kterých by se zadýchal i kamzík. Také batohy byly trochu těžší než obvykle, obsahovaly totiž menu, které mělo být podáváno na vrcholu (nedá se říci v cíli).

ZIMNÍ SLUNCE SVÍTILO, ALE NEZAHŘÁLO

Dorazili jsme včas. Na jedné straně nebeské klenby se k horizontu skláněl zářivý měsíc, na straně druhé se už obloha začala barvit do oranžových odstínů, což bylo neklamné znamení blížícího se východu Slunce. A opravdu, ohnivý kotouč se vyšvihl úderem sedmé hodiny nad reliéfem Lužických hor hned vedle Klíče. Užaslé publikum, mnohem početnější, než tomu bylo vloni, sledovalo zrození nového dne. Mrazivý vítr nás nešetřil a ošlehával nás krutě, ale díky tomu bylo parádně vyfoukáno a výhled byl vynikající. Lákavá scéna pro fotografy.

PĚT LITRŮ KAFE V BATOHU

Mezitím se podávala snídaně. Turistické odpočívadlo posloužilo jako improvizovaný bufet. Termosky s kávou a čajem poskytovaly kýžené zahřátí, k dispozici bylo i něco ostřejšího, vskutku dobře vychlazeného. Koláčky, bábovky, muffiny, karbanátky... všechno šlo rychle na odbyt.

VYHLÍDKY NA STOLOVÉ HORY SASKÉHO ŠVÝCARSKA

Ještě jsme pořídili skupinovou fotografii a pak už jsme prokřehlí vyrazili k dalšímu cíli po lesní stezce Forststeig Elbsandstein. Využili jsme příležitosti a vydali se k vyhlídkám na protější straně masivu, který je na mapě označen jako Kleiner Zschirnstein. Zpátky na Maxičky jsme se vrátili podél úpatí skal a přes Českou bránu. Zmrzlé tváře jsme nechali roztát v hospůdce zvané Dřevák. Očička zářila zpod kulichů radostí, shodli jsme se na tom, že to byl opravdu mimořádně silný a zdařilý zážitek.

TAK ČAU A ZASE PŘÍŠTĚ - 21. února 2026

Už se ví, kdy se bude servírovat třetí „Snídaně na Großer Zschirnsteinu“. Máte-li trochu smyslu pro dobrodružství a romantiku, pak vřele doporučuji, určitě se můžete přidat. Podrobné informace k akci najdete v Turistickém magazínu nebo v kalendáři turistických akcí na www.kctul.cz.

Fotografie k článku:

Foto: Martin Zíka

S dalšími přáteli, kteří na vrchol Großer Zschirnsteinu dorazili z německé strany, nás bylo v únoru 2025 třicet a jeden hafan.

Foto: Martin Zíka

Okamžik, na který účastníci snídaně na Großer Zschirnsteinu čekali. Východ slunce nad Lužickými horami. Obloha zářící barevnými přechody byla zcela vymetená ostrým ledovým větrem. Na vrcholu hory je historický sloupek triangulačního systému.

Foto: Martin Zíka

Start pochodu o půl páté ráno na Maxičkách. Podivuhodná turistická sebranka, která se nechala nalákat na nevšední snídani. Před námi trasa dvakrát osm kilometrů.

Foto: Martin Zíka

Trasa pochodu vede po žluté značce z Maxiček k rozcestí U Buku a dále po zelené k České bráně, kde překročíme státní hranici. To už budeme téměř na úpatí hory Großer Zschirnstein.

Foto: Martin Zíka

Na vrchol jsme dorazili na rozhraní noci a dne. Ještě jsme si užili mizející měsíc, který nás spolu s hvězdami doprovázel po cestě, ale záře na horizontu již prozrazovala místo, kde se do nového dne vykutálí Sluníčko.

Foto: Martin Zíka

Zastřešené odpočívadlo na vrcholu Zschirnsteinu posloužilo jako úkryt před ostrým mrazivým větrem i jako improvizovaný bufet a stanoviště pořadatele. Účast byla tentokráte o poznání větší, než při prvním ročníku.

Foto: Martin Zíka

Pořadatel Andreas vytáhl na vrchol na vlastním hřbetě pět litrů teplé kávy v termoskách. Ale i mnozí další účastníci přispěli nějakou dobrotou do snídaňového menu. Nikdo nestrádal hladem.

Foto: Martin Zíka

Aby bylo učiněno organizačnímu šimlovi zadost, účastníci akce byli zapsáni do startovní listiny. Díky tomu jsme se dozvěděli odkud kdo přichází.

Foto: Martin Zíka

Pořadatel Andreas Ochlich (vpravo) měl důvod k spokojenosti a proto si s gustem připil na úspěch akce s nestorem vysokohorské turistiky Karlem Veselým z Děčína, který takto zahájil slavy svých osmdesátin. Zum Wohl!

Foto: Martin Zíka

Ti, kdo zde byli poprvé, se mohli orientovat podle panoramatického panelu. Vysoká skalní hrana Großer Zschirnsteinu patří mezi nejkrásnější vyhlídky Saského Švýcarska. A je pravda, že v polovině února v sedm hodin ráno tu nepotkáte ani moc turistů. Vyjma jednoho dne!

Foto: Martin Zíka

Sluneční kotouč vypadal těsně nad horizontem ohlodaně, což způsobil optický klam způsobený chvěním vzduchových vrstev. Vlevo od Sluníčka vykukuje kužel hory Klíč, v popřejí je monumentální Růžovský vrch - nejvyšší bod Českého Švýcarska.

Foto: Martin Zíka

Po vydatné snídani jsme prokřehlí vyrazili na průzkum stezky Forststeig Elbsandstein vedoucí po skalní hraně pískovcového masivu Zschirnsteinu.

Foto: Martin Zíka

Jedna z krásných vyhlídek na Kleiner Zschirnsteinu poskytuje skvělý výhled na Děčínský Sněžník. Zde jsme se obrátili k návratu a vraceli se stejnou cestou k autům zaparkovaným na Maxičkách.

---

Dostupnost po značených trasách:

Na vrchol Großer Zschirnsteinu vede žlutá trasa Forststeig Elbsandstein - dálková trasa procházející tzv. levobřežní částí Saského Švýcarska.

---

Pozn.: O značené trasy v Ústeckém kraji pečují dobrovolní značkaři Klubu českých turistů.