TEREZÍN - ZTRACENÁ ZÁKOUTÍ

aneb kdyby terezínské stěny a krovy mohly mluvit...

Více jak tříhodinovou prohlídku běžně nepřístupných objektů v areálu bývalé vojenské pevnosti Terezín jsme absolvovali v doprovodu erudovaného a zaníceného průvodce Mgr. Jiřího Hofmana, Ph.D. Díky tomu jsme se dozvěděli o Terezíně více, než se dočtete v turistických průvodcích.

Foto: Aleš Háva

Nově rekonstruovaný Wiesnerův dům v Terezíně.

Jsou akce, které nemohu nechat bez povšimnutí. Jedna taková se naskytla, tudíž jsem neodolal a do Terezína se vydal. Přesně v duchu latinského: "veni, vidi, vici", přišel jsem, viděl jsem a zažil jsem. To vše s erudovaným a zaníceným průvodcem.

TEREZÍN - MĚSTO PEVNOST

Sraz byl v retranchementu č. 5 v infocentru a nové musejní expozici s názvem Terezín - město změny (tetranchement je součást pevnosti, která byla využívána hlavně jako ubytovací a skladovací prostory, v Terezíně je jich celá řada). Nad modelem pevnosti se uskutečnila přednáška o vzniku, vývoji, historii a současnosti vojenské pevnosti, tj. probrána byla léta tereziánská, prusko - rakouské války, 1. světová válka, zřízení a provoz židovského ghetta, jakož i doba poměrně nedávná, kdy Terezín sloužil jako posádkové město Československé lidové armády.

Jen si připomeňme, že Terezín (Theresienstadt) je pojmenován po své zakladatelce Marie Terezii. Ta vydala 16. prosince 1779 rozhodnutí vybudovat novou pevnost bránící přístupu nepřátelských vojsk ze severní strany do centra Čech (po sedmileté válce). Inženýři habsburské armády vytvořili projekt, který využíval všechny poznatky obranných systémů své doby. Celková plocha zděného opevnění chránícího vnitřní město a uměle vytvořených záplavových zón v okolí má plochu kolem 400 hektarů. Tím vznikla jedna z největších pevností městského typu na světě. Císař Josef II. pak Terezínu udělil titul „svobodné královské město“.

ZPĚT NA EXKURZI

Po úvodní přednášce jsme vyrazili do ulic. Zastávka první byla na náměstí, kde průvodce komentoval následné stavební objekty - poštu, obecní úřad a kostel.

V TEREZÍNĚ SKONAL STRŮJCE PRVNÍ SVĚTOVÉ VÁLKY

Zastávka druhá - vojenský lazaret, kterým jsme byli provedeni od sklepa až po půdu. Objekt nápadně podobný pražské Invalidovně, dnes však léta nevyužívaný, prázdný a nezadržitelně chátrající. V jedné z četných místností skonal i neblaze proslulý atentátník Gavrilo Princip, který zavraždil rakouského následníka trůnu - arcivévodu Františka Ferdinanda d'Este.

V PRACH SE OBRÁTÍŠ

Zastávka třetí - prachárna v bezprostředním sousedství Dělostřeleckých kasáren (dnes vysoká škola aplikované psychologie) a Drážďanských kasáren, u nichž se bortí nejen střechy a krovy, nýbrž i obvodové zdi. Je opravdu velká škoda, že se tato památka dosud netěší dostatečné pozornosti stran donátorů. Ale jak využít tak rozsáhlé prostory?

V prachárně jsme si do sytosti užili jak klenutého sklepení, tak skladovacích prostor nad nimi, kde se v minulosti deponovaly sečné a palné zbraně, jakož i lafety pro pevnostní děla. V dobách užívání Československou lidovou armádou byl tento neuvěřitelně rozlehlý a rozsáhlý prostor stavebně rozdělen na divadelní a projekční sál, tělocvičnu pro sálové sporty a posilovnu.

NAUČNÁ STEZKA PEVNOST TEREZÍN

Zastávka čtvrtá byla v parku u pavilonu věnovaného rakouským granátníkům. A tak jsme se z úst průvodce dozvěděli o sousoší, které tam bylo a už zase není. Inu, naše národní dějiny jsou plné přehmatů a umělecká díla, zvláště ta poplatná době, strádají také.

Nicméně Terezín, to zdaleka není jen světově proslulý památník připomínající chmurné doby nacistické okupace. Město, které má pouze necelé tři tisícovky obyvatel se snaží zvýšit svou atraktivnost pro turistické návštěvníky i tím, že kolem celého opevnění vede nová naučná stezka Pevnost Terezín, Která vás zasvětí do tajů tohoto jedinečného architektonického projektu. A při této procházce můžete navštívit některé z muzeí, kterých je v Terezíně hned několik.

DO TEREZÍNA NA KOLE

Pro cykloturisty ještě připomenu, že Terezín můžete pohodlně navštívit i na kole. Prochází tudy totiž národní dálková cyklotrasa č. 6 zvaná Ohře. Po ní je to z nedalekých Litoměřic jen tři a půl kilometru.