LADOVSKÁ ZIMA V LUŽICKÝCH HORÁCH

Jakmile napadne sníh, vyrážíme bez váhání na běžky.

Už se stalo jakýmsi nepsaným pravidlem, že podmínky pro běžkování v Lužických horách nejsou v posledních letech zrovna ideální. Proto hned jak napadne trochu více sněhu, jako třeba právě teď, je pravá chvíle bez váhání vyrazit s rychlými prkénky do stopy. Lužické hory v zimě jsou opravdu krásné a pestré, zejména v okolí Jedlové, kam vás pohodlně dopraví vláček Dráhy národního parku.

Foto: Karel Veselý

Na posezení na zahrádce to v zimě u Jedlovského nádraží není a je potřeba počítat s tím, že jak o víkendu nasněží, bývá uvnitř příjemně vyřáté hospůdky plno. Takže do batůžku určitě přibalit ternosku s teplým čajem a vydatnou svačinku.

Právě do těchto míst s oblibou vyrážíme na běžky s Klubem českých turistů z Děčína. V partě si užijeme více srandy a kdyby došlo k úrazu, je pomoc hned po ruce. V cíli, který bývá v Kytlicích, na Jedlové nebo v Jiřetíně si posedíme společně v příjemně vyhřáté hospůdce a plánujeme výpravy, na které se vydáme během sezóny.

Jak se můžete přesvědčit na zimní mapě portálu mapy.com, kde jsou vyznačeny trasy pro běžkování dokonce i s informacemi o jejich stavu, můžete se z Jedlové vypravit hned do několika směrů. Velmi pěkné je to díky novému turistickému mostu na Stožeckém sedle, kde jsou běžkařské trasy ve vyšších polohách a sněhové podmínky jsou díky tomu příznivější.

Vyzkoušenou trasu máme kolem Velkého Buku do Kytlic nebo po lyžařské magistrále rovnou na hřeben Lužických hor, přičemž si nenecháme ujít výstup na jejich nejvyšší vrchol - horu Luž. Pokud je dobrá viditelnost, z nové rozhledny na vrcholu jsou skvělé výhledy.

O kousek dál je možné se příjemně občerstvit v chatě stejného názvu a pak si vychutnat dlouhý sjezd kolem Sirného pramene k rozcestí U Jána a vrátit se okruhem kolem Bouřného k nádraží nebo odvážněji vyrazit kolem zříceniny Milštejna třeba až do Cvikova.

Za opravdu dobrých sněhových podmínek se dá jet z Jedlovského nádraží po červené turistické značce kolem Velké Tisové a Křížového buku k rozhledně na Studenci nebo pod Zlatý vrch odkud se dá vrátit autobusem ze zastávky v Lísce. Zdatnější sportovci to mohou střihnout třeba až do České Kamenice.

Možnosti běžkování jsou v Lužických horách opravdu pestré, mnohdy je zajímavé vyrazit i mimo oficiální tratě podle toho, kam vás stopa zavede. Ale je potřeba počítat s tím, že stále v lesích probíhá těžba dřeva po kůrovcové kalamitě a na mnoha místech je stopa rozježděná těžkou lesní technikou. Takže je dobré si vyslechnout aktuální informace od lidí, kteří na trasu vyrazili před vámi.

Fotografie k článku:

Foto: Karel Veselý

Při běžkování v Lužických horách potkáte cestou spoustu zajímavostí.

Foto: Karel Veselý

Tak jsme se konečně dočkali sněhové nadílky. Neváhejte vyrazit ven, protože se může jednat jen o chvilkový záblesk ladovské zimy.

Foto: Karel Veselý

Jak napadne čerstvý sníh, tak i kdejaké roští podél cest je hned veselejší.

Foto: Karel Veselý

Pořádná čepice signalizuje, že můžeme vytáhnou běžky ven.

Foto: Karel Veselý

Z Lužických hor se dá bílou stopou dojet třeba až do Českého Švýcarska, ale to musí napadnout alespoň dvacet cenťáků.

Foto: Karel Veselý

Většina hlavních běžkařských tras v Lužických horách vede po běžných značených turistických trasách, takže když se jich budete držet, bloudit byste neměli.

Foto: Karel Veselý

Tichá zasněžená lesní cesta inspiruje k rozjímání.

Foto: Karel Veselý

Další možností, jak vyrazit na běžky v Lužických horách, je třeba ze stanice Chřibská po tzv. Dlouhé míli k rozcestí na Tolštejnské cestě. A to není ledajaké rozcestí, křižují se tam dvě dálkové evropské trasy.