AKTUALIZACE: 30.4.2025

Publikováno: 05.11.2024

POŽÁŘIŠTĚ ČESKÉHO ŠVÝCARSKA SE UŽ ZELENÁ

Příroda nečeká na úřednický štempl a pustila se do revitalizace národního parku.

Není to tak dlouho, co národní park České Švýcarsko postihly dvě živelné pohromy za sebou. Nejprve kůrovcová kalamita a poté rozsáhlý požár mezi Hřenskem a Meznou, který se v létě roku 2022 přehnal po ploše tisíc hektarů a zaměstnal na 6000 hasičů. Média psala o katastrofách s nedozírnými následky. S odstupem času ale můžeme konstatovat, že všechno zlé je i v tomto případě k něčemu dobré.

V létě roku 2024 jsem se byl podívat na Mezní louku, jak to v národním parku vypadá. K mému údivu jsem viděl, že požářiště se už vesele zelená, mladý porost se má čile k světu a příběh o velkém ohni vyprávějí jen tu a tam vykukující ohořelá torza stojících kmenů. Je jasné, že nebude trvat dlouho vyroste tu nový mladý les. Nebýt materiálních škod na soukromém majetku, skoro by se dalo říci, že kůrovec i oheň nakonec přírodě Českého Švýcarska prospějí.

LIDÉ A SUCHO NASERVÍROVALI LÝKOŽROUTOVI BOHATOU HOSTINU

Původní lesy v oblasti Labských pískovců byly kdysi dávno převážně smíšené s převahou buků. Jenže přišli lidé se sekerami a pilami, staré bučiny vykáceli, a aby se co nejdříve dostali k novému hospodářsky využitelnému dřevu, vysázeli na rozsáhlých holinách před více než sto lety smrkové monokultury. Celé století se zdálo, že je to tak v pořádku. Jenže pak, možná v souvislosti s klimatickými změnami, přišla dlouhodobá sucha, která oslabila obranyschopnost vzrostlých smrků. Teplíčko a hojnost smrkového lýka, to bylo něco pro lýkožrouta, který se nekontrolovaně rozmnožil a během krátké doby za sebou nechal obrovské plochy souší. Z lidského pohledu pohroma, ale z pohledu přírody první fáze návratu k normálnímu smíšenému lesu, tzn. smrky musejí pryč.

ŽHÁŘ SPÁCHAL ZÁSLUŽNÝ SKUTEK?

Rozhodně nechci nikoho nabádat, aby si v národním parku České Švýcarsko pohrával se sirkami. Konec konců, žhář, který u Hřenska založil jeden z největších požárů v novodobých dějinách naší země byl nakonec dopaden a čeká ho jistě neblahý verdikt soudu. Jenže viděno s odstupem času a pragmaticky, požár nakonec pomohl uklidit suché dřevo po kůrovci. Na požářišti u Mezní louky je krásně vidět, že popel ze shořelého dřeva je vydatné hnojivo, které podporuje bujný růst nové vegetace, která již pokryla celou vyhořelou plochu - druhá fáze návratu k normálnímu smíšenému lesu. Ano, potrvá to dvacet, možná třicet let, ale nebýt kůrovce a následného požáru, byl by celý proces podstatně delší.

ÚTLUM TURISTIKY V ČESKÉM ŠVÝCARSKU

Je třeba zmínit dopady na cestovní ruch v Českém Švýcarsku. To je hodně diskutované téma. Samozřejmě v oblasti mezi Hřenskem, Mezní Loukou a Meznou je úbytek turistických návštěvníků stále citelný. Aby také ne, vždyť v této lokalitě je dosud uzavřeno několik důležitých turistických tras včetně Gabrieliny stezky mezi Pravčickou bránou a Mezní Loukou, kudy prochází dálková evropská magistrála E3. A nějaký čas také bude trvat, než se rozjedou lodičky v Edmundově soutěsce. Ale třeba na Jetřichovicku se turistice daří. A dokonce prý do Českého Švýcarska přijíždějí turisté speciálně proto, aby se podívali na požářiště, a to nejlépe z rozhledny v Janově. Popravdě, už to není apokalyptický pohled, jako to bylo ještě na začátku loňského roku.

TURISTICKÉ TRASY JE NUTNÉ ROZVÍJET I V NÁRODNÍM PARKU

Správa národního parku, jejímž úkolem je mimo jiné zajistit bezpečnost návštěvníků, deklaruje obnovení značených turistických cest a cyklotras do původního stavu. Nejdříve je ale nutné z některých úseků odstranit nebezpečné souše a zajistit staticky narušené skály, které by mohly ohrožovat turisty. Značkaři Klubu českých turistů již s obnovou stezek začali a dočkali jsme se také několika novinek. Tou hlavní je vyznačení dálkové Hřebenovky oblastí Labských pískovců, a potěšující je umístění naučných prvků na již bezpečné cestě v Kyjovském údolí. Také kolegové v Německu nelenili a vyznačili v oblasti stolových hor Labských pískovců novou krásnou dálkovou trasu Forststeig Elbsandstein s bivakovacími stanovišti.

Stále je však citelný nedostatek značených pěších turistických přechodů mezi saskou a českou částí Českosaského Švýcarska, zejména mezi Hřenskem a Winterbergem a u Černé brány na Křinici. Snad se i těchto přechodů v brzké době dočkáme.