ČESKÉ ŠVÝCARSKO MĚNÍ SVOU TVÁŘ

Kůrovec pomůže návratu přirozeného lesa do národního parku.

Hlavní titulek tohoto článku jsem si částečně vypůjčil z názvu plakátu, kterým zve správa Národního parku České Švýcarsko na přednášky o významné mediální hvězdě - kůrovci. Jednu z těchto přednášek jsem absolvoval ve Varnsdorfu. Jejím cílem bylo lidem vysvětlit, proč uschly smrkové lesy a co bude po kůrovcové kalamitě. Informace, které se mi jevily nejzajímavější, se nyní pokusím shrnout.

Foto: Martin Zíka

Jaký vzkaz nám asi kůrovec zanechal v této zprávě? Možná něco ve smyslu: „nechceš-li mít v duši chmuru, nesázej smrků monokulturu“.

Kalamitní brouk „lýkožrout smrkový“ (neboť kůrovců je vícero druhů) využil v posledních letech výjimečné příležitosti. Nastalo pro něj totiž několik příznivých okolností, z nichž ta hlavní je období dlouhodobého nedostatku půdní vláhy. V důsledku sucha jsou totiž stromy oslabeny, protože nemohou produkovat dostatek mízy, kterou se za normálních okolností kůrovci brání tím, že napadená místa zalepí smůlou. V roce 2023 bylo naštěstí srážek dostatek a tak lze předpokládat, že smrkové lesy, které se zachovaly už vydrží v dobré kondici. Navíc se na mnoha místech v postižených lesích objevuje nový mladý porost.

LESNÍ MONOKULTURY JAKO „KŮROVCOVÉ FARMY“

Současná kůrovcová kalamita nám potvrzuje starou lidovou moudrost, že jakmile se člověk více vzdálí od přirozeného stavu přírody, zadělává si tím na problémy. Naši nedávní předkové totiž v Českém Švýcarsku vykáceli původní odolné smíšené lesy a místo nich vysadili hospodářsky zajímavé monokultury. Tyto rozsáhlé smrkové lesy pochopitelně náramně vyhovují lýkožroutu smrkovému, který má výrazně usnadněnu cestu za potravou a rozmnožováním. Jakmile dostane příležitost a nastanou pro něj vhodné klimatické podmínky, začne se rychle množit. Hospodářské smrkové lesy jsou vlastně nechtěnými kůrovcovými farmami.

ČESKÉMU ŠVÝCARSKU KŮROVEC PROKÁZAL SLUŽBU

Pozorujeme-li první zónu národního parku České Švýcarsko například u Vysoké Lípy, spatříme rozsáhlé rezavé pásy uschlého lesa. To samozřejmě nenavozuje příjemné pocity, nicméně ve skutečnosti se naplňuje právě to, oč zde lidé již řadu let usilují. Jde totiž o návrat přirozeného smíšeného lesa do krajiny. Uhynulé stromy vytvořily podmínky pro založení nového lesa, který může na jejich stanovišti vyrůst podstatně rychleji, než kdyby soupeřil se zdravou smrkovou monokulturou. Je to sice drastická léčba šokem, ale nakonec i ten kůrovec bude pro něco dobrý.

ČESKÉ ŠVÝCARSKO UŽ SKÁLY BEZ LESŮ PAMATUJE

Pro oblast Českého Švýcarska nejsou rozsáhlé holiny ničím novým, což dokazují i dobové fotografie z počátku minulého století. S rozpukem průmyslové revoluce byla po kvalitním dřevě vysoká poptávka, kterou majitelé lesa neváhali zpeněžit. Labské pískovce pak byly nějakou dobu bez lesů a následovalo zalesňování hlavně smrkem, což je oproti buku či dubu dřevina rychle rostoucí a průmyslově dobře využitelná. Tehdy se asi nikdo moc nezamýšlel nad tím, že do budoucna zadělává na „kůrovcovou kalamitu“. Chyběla zkušenost.

NÁVŠTĚVNÍCI NÁRODNÍHO PARKU JSOU V ROZPACÍCH

Samozřejmě v tuto chvíli nejsou pro tisíce turistických návštěvníků Českého Švýcarska stožáry mrtvých stromů a holiny nijak atraktivní. Lidé, kteří většinou netuší, co se právě děje, mají smíšené pocity. Někteří politici a média (jak jsem zaznamenal) se snaží tuto šířit poplašné zprávy a vytěžit ze situace. „To je hrůza, to je katastrofa, to je...“ Proto je velmi důležité, že se lektoři národního parku intenzivně věnují osvětě a pořádají přednášky pro veřejnost, aby lidem vysvětlili, co se v národním parku děje. Za deset let už budou mladé lesy Českého Švýcarska opět zelené a pravděpodobně v mnohem lepší kondici, než tomu bylo dosud.

TURISTÉ SE MUSEJÍ TÉŽ VYPOŘÁDAT S NOVÝMI OKOLNOSTMI

Členové Klubu českých turistů se také snaží našim lesům pomáhat. Nejdříve se ale musejí vypořádat s důsledky kalamity, aby byla zachována průchodnost a orientace na značených turistických trasách. Problém totiž spočívá v tom, že většina turistických značek je na stromech, což znamená, že s mrtvými stromy mizí i turistické značení. Prozatím se značkařům KČT podařilo dohodnout se správci lesů, aby při těžbě byly stromy s turistickou značkou káceny nad značkou, čímž vznikají podél tras jakési dočasné „stromosloupy“ (viz foto). I to může být svým způsobem „turistická atrakce“. Jak se bude postupovat dál je otázkou rozumné dohody zúčastněných stran.

SITUACI ZKOMPLIKOVAL POŽÁR V ČESKÉM ŠVÝCARSKU

Rozsáhlý požár, který v roce 2022 zachvátil lesní porosty mezi Hřenskem a Meznou, byl údajně největší živelnou pohromou v novodobých dějinách České republiky. Zasáhl velkou část národního parku na české i německé straně. Důsledky se projevily zejména v propadu cestovního ruchu nejen v zasažené oblasti. Několik oblíbených turistických tras zůstane nepřístupných i v sezóně 2024. Značka „České Švýcarsko“ byla na nějaký čas oslabena. Na druhou stranu požár pomohl rychleji zlikvidovat kalamitní dřevo po kůrovci a spáleniště je nyní bohaté na živiny pro nový les, který se už má čile k životu.

OBNOVA LESA BUDE MÍT RŮZNÉ PODOBY

Revitalizace rozsáhlých ploch postižených kůrovcovou kalamitou a nepříznivým klimatickým vývojem probíhá rychle. Hospodářské lesy se těží a opět zalesňují, v případě národního parku se mrtvé stromy většinou ponechají svému osudu a les se nechá přirozeně obnovit s minimálním zásahem člověka. A příroda to umí. Přesvědčit se o tom můžeme třeba při návštěvě skalního hrádku Falkenštejn u Jetřichovic, ze kterého je výborný výhled na Havraní skálu. Ta byla v roce 2006 spálena velkým požárem. Dnes už je možné v tomto místě pozorovat mladý les, který už zakryl stopy katastrofy. Podél důležitých tras a cyklotras probíhá bezpečnostní kácení - například podél České silnice u Vysoké Lípy nebo v údolí Bělé u Jetřichovic. Turistickým návštěvníkům se tak odkrývají zajímavé pohledy na skály dříve skryté v porostu.

KRITIKA NÁRODNÍHO PARKU ČESKÉ ŠVÝCARSKO

Pokles návštěvnosti se samozřejmě projevuje v podobě zvýšeného společenského napětí na Děčínsku, které je řazeno mezi hospodářsky strukturálně postižené oblasti. Rozvoj cestovního ruchu, který se zdál být dobrou cestou suplující zaniklý průmysl, nabízel místním lidem zajímavé pracovní příležitosti. Zmíněné problémy v oblasti Českého Švýcarska však zdárný vývoj zabrzdily a navíc se odhalily problémy nové.

OCHRANA PŘÍRODY VERSUS CESTOVNÍ RUCH

Podnikatelům i starostům obcí se zdá, že způsob, jakým postupuje správa národního parku, není vyvážený. Ochrana přírody prý dramaticky převažuje nad zájmy cestovního ruchu. Je těžké situaci správně vyhodnotit, ale hospodářský obrat v tomto oboru skutečně citelně poklesl. Každopádně není možné přehlížet holý fakt, že turistická infrastruktura na saské straně, byť se potýká s podobnými problémy, je minimálně třikrát rozvinutější, než na straně české. Navíc správa národního parku České Švýcarsko má problémy komunikovat s kritickou veřejností, což samozřejmě podlamuje dobré vztahy a zavdává důvod k tvrdšímu postupu zastánců rozvoje cestovního ruchu.

SMĚREM K ŠETRNÉMU CESTOVNÍMU RUCHU

Ale je třeba vzít v potaz, že správa národního parku České Švýcarsko má omezené kapacity a před sebou opravdu velký úkol - obnovit krásnou přírodu, která byla v krátké době za sebou dvakrát silně postižena. Na řešení méně důležitých záležitostí zatím není vhodný čas. Nicméně je velká škoda, že někteří pracovníci správy NP na sociálních sítích označují turistiku za jeden z faktorů, které způsobují problémy v chráněném území a naznačují, že by bylo lépe turistiku v Českém Švýcarsku co nejvíce omezit. Opomíjejí přitom fakt, že například členové Klubu českých turistů byli mezi prvními, kdo po požáru u Hřenska poskytli a nadále poskytují pomoc (čistí les, obnovují turistické značení, atd.).

Optimální řešení se nabízí v podobě rozvoje tzv. šetrného cestovního ruchu, který má být rozumným kompromisem mezi ochranářskými a byznysovými zájmy. A k tomu snad také začneme v dohledné době směřovat, neboť to nejen umíme, ale můžeme čerpat z bohaté studnice zkušeností jak tuzemských i ze zahraničí. Příkladem nám mohou být právě hned naši sousedé v Sasku.

Fotografie k článku:

Zničený les v Českém Švýcarsku - Mariina skála s vyhlídkou

Holina po kůrovcové kalamitě - České Švýcarsko

Kůrovec v Českém Švýcarsku - srovnání 2017 versus 2019

Dostupnost po značených trasách:

Následky kůrovcové kalamity v Českém Švýcarsku můžete z blízka pozorovat z červené mezinárodní trasy E3 v úseku Hřensko - Mezní Louka (tzv. Gabrielina stezka).

Postup kůrovce lze sledovat z Janovské rozhledny na žluté trase Hřensko - Růžová.

Rozsah zasažení smrkových lesů v národním parku České Švýcarsko je jasně patrný z cyklostezky č. 21 v úseku Jetřichovice - Vysoká Lípa.

Pozn.: O značené trasy v Ústeckém kraji pečují dobrovolní značkaři Klubu českých turistů.

Související odkazy:

MAPA ODBOR KČT K TÉMATU

Související články:

LESNÍ DESATERO
ČESKÉ ŠVÝCARSKO PROŽILO KŘEST OHNĚM
LEADER TURISTIKY V DESTINACI ČESKÉ ŠVÝCARSKO
HRAD FALKENŠTEJN V ČESKÉM ŠVÝCARSKU
MÁME RÁDI ČESKÉ ŠVÝCARSKO - KŮROVEC TAKÉ.

KOMENTUJ

Komentáře k článku:

Máte-li k článku zajímavou doplňující informaci, připojte ji jako komentář:

Komentováno: 08.03.2021

Má to i svá pozitiva. Výhled na skály je nyní vynikající. Tepličák Franta

Komentováno: 12.03.2024

Dobrý den, k článku České Švýcarsko mění svou tvář bych uvedl, že Správa NPČŠ přistoupila k drastické změně . Samozřejmě chápu obměnu lesa , ale mohla být postupná . SNPČŠ jako orgán ochrany přírody , zde jasně prokazuje svou chaotičnost , neprofesionalitu . Pokud bychom takto přistupovali k ochraně přírody, jak nám zde ukazuje SNPČŠ, tak bychom byli na záčátku přírodních procesů. František MORAVEC starosta obce St.Křečany.

Komentováno: 13.03.2024

Před více jak sto lety napadla lesy Bekyně mniška - podle pohledů byl v lesích po kalamitě pořádek a fauna i flóra je zde i do dnes. To, co vidíme dnes je před návštěvníky, turisty i nerezidenty těžko obhajitelné. Obhajobu na přednáškách mnohdy provádí zaměstnanci, kteří nabyli prací zkušenosti v NPČŠ nikoli intelektem a vzděláním. Podle smlouvy s NPČŠ, Lesy ČR a KČT budou všechny trasy obnoveny. KČT tím vyjadřuje snahu o hledání cest ke kompromisům Článek je kulantní. Děkuji

Komentováno: 13.03.2024

Pro málo místa jsem nepodepsal tak tedy Bc. Richard Vech člen rady NPČŠ za KČT Ještě bych snad dodal, že jsme rádi, že je zde NPČŠ . Nejsem si ale jist, zda je to i naopak. Mnohá slova i FOTODOKUMENTACE nejsou uklidňující, ale spíše rozdělující a to mi nedělá RADOST. KČT v současné době pracuje spolku s významnými aktéry a ředitelem parku na to, abychom měli radost všichni. Richard