JAK JSEM ŠEL ZA ZAMRZLÝMI VODOPÁDY (4) - VLČÍ ROKLE

VZPOMÍNKA NA ROK 2012

Dnes se půjdeme podívat na ledopády na druhou stranu Labe, do divoké Vlčí rokle pod Budovem a do Olšinek raději jenom v představách, protože je cesta místy velmi nebezpečná.

Budovský vodopád ve Vlčí rokli pod Budovem.

Foto: Karel Punčochář

Potůček, na kterém leží Budovský vodopád, má vyjma jarního tání poměrně malý průtok vody, která v kamenité Vlčí rokli místy dokonce mizí. Proto bývá vodopád s oblibou navštěvován v zimě, kdy se z něj stává kolosální ledový útvar.

BUDOVSKÝ VODOPÁD

Opět využijeme MHD a autobusem č. 13 ze zastávky Divadlo, případně u hlavního nádraží, se necháme odvézt do zastávky Svádov nádraží. Zde je náš dnešní pomyslný start. Vydáme se směrem za odjíždějícím autobusem, přejdeme přes koleje a odbočíme vpravo do ulice U Trati. Podél železnice se vracíme směrem k Ústí až k poslednímu domu. Zde odbočíme vlevo na polní cestu, po které dojdeme až k lesu. Cesta pokračuje vpravo, ale my vlevo překročíme spodní tok potoka a úzkou pěšinou se vydáme vzhůru. Rokli s potokem budeme mít po pravé ruce, místy strmá cesta se bude v několika místech zatáčet, než přijdeme k místu, ze kterého odbočuje další pěšina přímo dolů ke korytu. Před námi se otevře jako kniha široká kolmá čedičová stěna, ze které padající zmrzlá voda vytvořila nádherný ledopád.

WEBEROVA OPERA ČAROSTŘELEC

K vodopádu se váže také jedna kulturně historická zajímavost. Téměř ve všech turistických průvodcích Ústeckem se traduje, že „vyobrazení Budovského vodopádu malířem Burghartem se stalo předlohou pro inscenaci Weberovy opery Čarostřelec ve vídeňské opeře“, což se ale nezakládá na pravdě. Ale to vůbec nevadí. Budovský vodopád je sám o sobě natolik působivý, že pro jeho návštěvu není žádných souvislostí se slavnou vídeňskou operou zapotřebí.

Závěrečný úsek po pěšině vedoucí po skalním okraji nad vodopádem je těžko schůdný a vyžaduje maximální míru opatrnosti. Po asi 200 metrech dojdeme k turistickému rozcestníku na návsi v Budově. Po modré turistické značce se vydáme směrem do Olšinek. Po pěšině vedoucí okolo rozvalin starých vesnických domů dojdeme k lesu, kterým vede už široká cesta až dolů do Olšinek.

OLŠINECKÝ VODOPÁD

Cestu k vodopádu v Olšinkách popíšu tak, jak jsem ji podstoupil, ale je pouze pro dobrodružné povahy. Po sestupu z lesa do obce jsem odbočil vlevo do ulice a prošel až téměř na její konec k poslednímu domu, za nímž se nachází krásný, asi 7 metrů vysoký vodopád. Zmíněný dům nestojí přímo pod vodopádem náhodou, býval zde totiž mlýn, který využíval padající vodu jako hnací sílu. Níže po pravé straně stojí u potoka zanedbaný dům s úzkým můstkem přes potok, po kterém jsem přešel na druhou stranu a sestoupil do zamrzlého koryta potoka. Střídavě po obou krajích toku opatrně našlapujíc jsem se dostal až ke břehu, nad kterým již stojí poslední dům. Sotva jsem stačil pořídit první snímek, když se ozval urputný štěkot hlídajícího psa. Zneklidněný jsem ještě rychle dvakrát nafotil ledopád a urychleně jsem se s tlukoucím srdcem vydal po praskajícím ledu zpět k můstku.

Z Olšinek je možné dojet do města autobusem MHD č. 13, nebo jít pěšky Děčínskou ulicí, případně po žluté turistické značce dojít na Střekov. Dnešní trasa do Olšinek je dlouhá necelých 5 kilometrů.

POKRAĆOVÁNÍ V DALŠÍM ČLÁNKU